Uběhl rok od chvíle, kdy Mike řekl Chesterovi svůj bláznivý plán. Oba se dohodli, že se odstěhují někam, kde je nikdo nezná a začnou spolu žít. Cílem jejich cesty se stala Evropa. Chester sice váhal, ale Mike ho nakonec přesvědčil. Pronajmuli si malý domek ve Skotsku, na pobřeží, kde skoro nikdo nežil. Byli spokojení. Končně žili norrmální život, bez novinářů, kteří by je pronáledovali.
A tak čas běžel. Pomalu si zvykali na nový život. Vše se zdálo ideální. Možná až moc zdálo. Mělo to trhlinku, která se pomalu zvětšovala. Mike byl s klidem, který oba prožívali, spokojený, ale Chester byl od přírody zvyklý na něco jiného. Rád byl středem pozornosti, snad i kvůli tomu se stal zpěvákem. Ale tady, kde jediná osoba v jeho blízkosti byl Mike, se přestával cítit dobře. Několikrát ho už napadlo odjet, ale kdykoliv se podíval na Mikea, ztratil odvahu. A tak dál poslušně snášel samotu venkova.
Klidný slunný den v LA. Rob seděl v sutě a čekal na Brada, který už měl zpoždění. když už mu chtěl snad po stopadesáté zavolat, Brad se objevil ve dveřích i se dvěma velkými kufry. ,,No konečně" sykl Rob a otevřel kufr auta. Brad naházel kufry dovnitř a sedl si vedle Roba. ,,Tak nemohl sem najít klíče" omluvil se Brad ,,Můžeme?". ,,Čekám jen na tvůj povel" rozesmál se Rob a dupl na plyn.
Na letiště dorazili díky Robově rychlé jízdě, ze které byl Brad trochu pobledlý, včas. Vytáhli kufry a rychlým krokem se vydali za ostatními. Po hodince, která utekla rychle, všichni seděli v letadle a čekali na star
. ,,Neměli sme přeci jen letět jinám? Je tolik možností!". ,,Ne. Tohle bude idální místo" řekl Phoenix. Joe se zamyslel ,,Mike chtěl vždycky do Skotska. Škoda, že se toho nedožil". Rob přikývl a podíval se z okýnka.
Ve Skotsku bylo úplně jiné počasí než v LA. Celý den pršelo, foukal studený vítr. Chester seděl u okna a koukal ven. Mezi myšlenkami si vzpoměl na Mikea a došlo mu, že ho celý den neviděl. Vstal a šel se po něm podívat. Našel ho na půdě, jak se věnoval malování už kolikátého obrazu. ,,Co maluješ?" zeptal se a sedl si na židli u sloupu. Mike se zamyšleně podíval a obraz ,,Ještě to nemá název. Ale rozhodně to dám na výstavu. Už sem se domluvil s paní v knihovně, mají tam volnou místnost a bude ráda, když jí to trochu oživí knihovnu". ,,To zní dobře" kývl Chester a Mike se usmál.
Kluci konečně přistáli na skotském letišti a nasedli do taxíku, který je odvezl do města. Vystoupili u malého hotýlku, který stál hned vedle knihovny. ,,Pěkné" uznal Joe a spolu s ostatními vešel dovnitř.Když se po pár hodinách ubytovali, rozhodli se pro procházku městem. Původně chtěli jít spolu, ale nakonec se jejich cesty rozdělili. Každý šel, kam ho napadlo. Joe vyrazil do restaurace,Phoenix do knihovny. Procházel mezi regály až došel k ceduli oznamující začátek výstavy. Za cedulí byly na zdech vedle sebe pověšené obrazy od "neznámého autora". To ho zaujalo. Když přišel k prvnímu obrazu, zarazil se. Přišel mu povědomý. A za chvíli mu došlo, odkud ty obrazy znal. Takové maloval jediný člověk. Vyběhl z knihovny za pobouřeného křiku knihovnice a běžel přímo do hotelu. Kluci už se vrátili z procházek a zrovna hráli karty. ,,Musíte jít se mnou!" řekl zadýchaně a opřel se o futra dveří. ,,Proč?" podivil se Brad. ,,Prostě pojďte!" sykl Phoenix a vyběhl z pokoje. Kluci se po sobě podívali, moc se jim to nezdálo, ale šli.
Když došli do knihovny, Phoenix už netrpělivě přešlapoval u galerie. ,,Tak co je?" zeptal se zmateně Rob. ,,Podívejte se sami" ukázal Phoenix na obrazy. když se kluci podívali na obrazy, na tváři se jim objevilo neskrývané zmatení. ,,Mike sem něco posílal? Nebo čí to je?". ,,Sotva, všechny šli do galerie v LA. Ale je to Mikeův styl" ozval se Brad ,,Ale může to být padělek, nebo je to starý kousek". ,,Ne pánové" ozvalo se jim za zády. Všichni se otočili a spatřili drobnou knihovnici, která trochu kárným okem koukla na Phoenixe ,,Příště mi tu neběhejte! Ty obrazy sou nové, malíř je dovezl včera". ,Děkujem" kývl Joe a podíval se na ostatní. Ani nemusel pokládat otázku, všichni mysleli na to samé. Jak je to možné?
Mike o ničem nevěděl. Vařil oběd, poslouchal radio a vesele si pobrukoval. Připadal si naprosto spokojený, jako už dlouho ne. Ale byl sám. Chester seděl na půdě, snad v tom nejtmavějším koutě. Koukal do země, skoro se nehýbal. Nechtělo se mu nic dělat, až když uslyšel Mikeovo tlumené volání, pomalu sešel dolů. Mike se mezitím přesunul do obýváku ,,Máš tam oběd" houkl na něj. ,,Ne díky mám....ještě něco venku" zamumlal Chester a než stačil Mike něco říct, byl pryč. Takhle to bylo už delší dobu. Kolikrát se ho ptal, co se děje ale kdykoliv viděl Chesterův prázdný výraz v očich a slyšel bezduché "Nic,, šel pryč.
Kluci se na hotelu schodli, že to Mike nemohl být. Byl mrtvý, každý z nich viděl tu fotku. Ale i přes přesvědčování Phoenix měl pocit, že se něco děje. Váhal, ale nakonec se rozhodl najít "neznámého umělce" a poptat se. Rozum mu říkal, že to Mike sotva bude, ale kolikrát se přistihl, jak tomu toužebně věřil.
Čas utíkal podivně pomalu. Mike tušil čím dál víc, že se něco děje. Chester mizel ven na celé noci, vracel se skoro ráno.Odcizoval se mu a on nevěděl proč.
Kluci si dál užívali dovolené.Chodili ven, potloukali se po městě, nebo se jen povalovali na hotelu. Ale Phoenix pořád nenápadně pátral. Ptal se lidí z okolí, ale každý mu řekl něco jiného. Až uviděl na lavičce seděl malou holčičku. Sedl si k ní a položil ji otázku, kterou už řekl snad tisíckrát. Dívka se na něj chvíli nedůvěřivě dívala, Phoenix se začal pod jejím pohledem cítit jak nějáký úchyl co obtěžuje malé holky, ale nakonec mu odpověděla. ,,Vím koho myslíte. Moje maminka pracuje nedaleko. Ten muž bydlí ještě s jedním na pobřeží. Když pojedete po cestě, neminete to" ,,Díky" oddychl si Phoenix a rychle šel chytit taxi. Řidičovi řekl zhruba, kam by chtěl jet a nasedl. Až v taxíku mu došlo, co mu dívenka řekla. ,,S jedním mužem?".
Mike spal, když taxík zastavil u domu. Chester byl zrovna venku, seděl na lavičce a se zavřenýma očima jen tak odpočíval. Ale zvuk motoru upoutal jeho pozornost. Otevřel oči a uviděl Phoenixe, který vystoupil a díval se opačným směrem. Nestačil nic udělat, šok z Phoenixovi přítomnosti ho úplně ochromil. Jen se díval, jak se Phoenix pomalu otočil a spatřil ho. ,,Cože?". Phoenixovi došla slova. Myslel si, že má snad vidiny, ale když Chester vstal a šel pomalu k němu, možnost halucinací zavrhl. ,,A-ahoj" pozdravil Chester a snažil se nasadit výraz, že vidí kamaráda po týdnu dovolené. ,,Nemám vidiny že ne?" ubezpečil se Phoenix. Chester se pousmál, To fakt ne". ,,Jakto že žiješ?". ,,To by bylo na dlouho". ,,Já...tohle musej kluci vidět" vydechl konečně a Chester se rozesmál. Ani jeden si nevšiml, že u okna stál Mike a celou scénu chladně pozoroval. Když už toho měl dost, vyšel ven, nasedl do auta a rychle odjel, až se kolem rozlétla hlína z cesty. ,,Co to bylo?" vyděsil se Phoenix. ,,Mike" odvětil prostě Chester. Phoenix jen přikývl, všiml si, jak Chester posmutněl.
Mike ujížděl z města pryč. Jen skoro hodinu, než uviděl starý kostel. Zaparkoval pod vzrostlým bukem, vystoupil a pomalu došel k masivním dubovým dveřím. Se skřípotem je otevřel a vešel dovnitř. Vše bylo zahaleno vstvou prachu, která jakoby odměřovala ubíhající čas kolem ní. Šel pomalu, neustále měl pocit, že není sám. Ozývalo se skrípění zabědněných oken, jak si s nimi vítr hrál, sem tam i zašustění křídel netopýrů. Po prvním dojmu, skoro až děsivém, objevil druhou tvář kostela. Jeho pochmurnost se mu začala líbit. Přišel až ke kamenému oltáři. Na něm byla polažená hedvábná látka, kterou vzal pomalu do ruky. Hebká, chladná, krvavě rudá. Za oltářel spatřil dveře, které při otevření hlasitě zavrzaly. v malé místnoti bez oken našel krásně zařízený pokoj. Zlato-červená kombinace barevv mu vzala dech stejně jako veliký krb uprostřed stěny. Pomalu procházel pokojem. bylo tam vše, jako malý zařízený byteček. Překvapilo ho, že v malé komoře vedle kuchyňky našel i jídlo. Ani nepřemýšlel nad tím, jestli tu někdo nebydlí. Posadil se na postel a jen tak pro sebe se pousmál, našel si nový domov.
Phoenix dovedl Chestera do hotelu. když byli před pokojem, nechal ho čekat na chodbě a sám vešel. ,,Kde jsi byl?" zajímal se Joe. ,,Hledal jsem tajemného malíře". ,,A?". Phoenix na oko posmutněl ,,Nenašel sem ho". Rob si zklamaně sedl na postel ,,Tak nic". Phoenix se pousmál ,,Skoro nic! Pojď sem" zavolal do chodby. Kluci se podívali ke dveřím a když uviděli Chetera, div údivem nespadli ze židlí. ,,Já sem nic nepil! Ale vidím mrtvoly" vyjekl Joe. ,,Moment!" zarazil ho Rob, vstal, došel až k Chesterovi a píchl do něj prstem ,,Je opravdovej!". ,,Hele jestli si myslíte, že sem zombie, máte po legraci. Sem živej zdravej, hejbu se". ,,Já to nechápu" řekl Brad a dál zíral na Chestera jako na přízrak. Chester se usmál, posadil se na postel a začal vyprávět. Když skoro po hodině skončil, všichni na něj koukali trochu divně. ,,Takže jako ty a Mike ste se rozhodli, že už vás to nebaví, utekli ste a proto sme se kvůli vám rozpadli?". ,,Můj nápad to nebyl! Mike to celý vymyslel, zinscenoval..." zarazil se. Chtěl se obhájit, ale začal tu obviňovat člověka, kterého miloval. ,,Mike...." Joe nechápavě kroutil hlavou ,,Vždycky mu šlo jen o to, aby skupina šlapala! A teď zaviní její rozpad". ,,To nemá cenu řešit" ozval se Phoenix ,,Co ho k tomu vedlo, to ví jen on sám". Chester pocítil malinkou vinu. Jak vypravoval, co se dělo, vyznělo to, že on je obeť a Mike viník. Ale on sám souhlasil, že s ním půjde. Miloval ho, udělal by pro něj cokoliv a přišlo mu, že zahodit karieru je to nejmenší. Ale už mu nedošlo, že nezahodil jen svoji karieru, ale i karieru všech v bandu. Ještě ten den se domluvili, že se Chester odstěhuje. Souhlasil, nechtěl čerit vodu. Když si balil, zjistil, že Mike má ve skříni svoje věci. Zavřel tašku a chtěl odejít. Ale v poslední chvíli se zarazil. Pak vzal blok a tužku. Nechtěl odejít jen tak, bez rozloučení. Napsal dopis, ale stejně mu přišlo, že tohle Mikeovi stačit nebude. Jemu by to ostatně taky nestačilo jako vysvětlení odchodu. A tak dny ubíhaly. Chester se pomalu stával tím, kdo byl dřív. Ze samotáře se zase stal ten starý Chester, kterého všichni znali. O Mikeovi nemluvili, ale přesto na něj kolikrát myslel a tížilo ho svědomí.
Mike se zabydlel v kostele. Žil postevnický život, ven chodil jen občas, když si šel něco nakoupit, jinak trávil čas uvnitř. V jedné z dalších místností, kterými kostel překypoval, objevil starou knihovnu. Každý den trávil stejně. Četl si staré knihy a nezájímal se o svět. Čas mu docela utíkal, ale přesto se mu občas zastesklo. Chtěl mít Chestera opět vedle sebe, ale kdykoliv i vzpoměl, jak se vítal s Phoenixem a na něj si sotva vzpoměl, stesk ho rychle přešel. Ani netušil, že Chester je na tom stejně, ne-li hůř. I přes jeho snahu chovat se normálně na něj stesk dolehl víc než čekal. Před ostaními nedíval nic najevo, ale začal se uzavírat do sebe. Kluci poznali, že se něco děje, Snažili se s ním o tom promluvit, ale marně. Postupem času to celé došlo do takové fáze, že se Chester zavřel na pokoji a vycházel jen pokud to bylo opravdu nutné. Až po "válečné" poradě kluky napadlo najít Mikea. Ovšem jediný kdo ho trochu viděl byl Phoenix a ten spíš viděl zadní světla jeho auta. A tak vše začalo skoro od začátku. Našli jednoho, ztratili druhého.
A tak se jejich pobyt krátil. Týden uběhl, ani nevěděli jak. Pomalu se schylovalo k návratu domů. Nikdo se za celou dobu Chestera nezeptal, jestli pojede taky, nikdo se k tomu neměl. Ale jasné bylo jedno. Když odjedou bez něj, možná ho zase ztratí. Když odjede s nimi, ztratí on Mikea. Takže se schodli na jednom. Najít Mikea a pokud to půjde, dovést ho zpátky.
S hledáním začali ve mestě. Ptali se postupně snad každého, koho potkali. Ale marně. Jednoho deštivého dne, kdy celý den z nebe padaly provazce vody, se Rob vydal opět do města, jako každý den. Projížděl městem, moc nemyslel na to, kam jede. Až se nevědomky dostal na starou cestu, která vedla z města. Po ní dojel za slabou půl hodinku až ke starému kostelu. Zacouval u něj a chtěl se otočit, ale když se podíval do zpětného zrcádka, zabrzdil. Pod starým bukem stálo auto, o kterém mu říkal Phoenix, a ve kterém podle něj Mike ujížděl. Chtěl vystoupit, ale v tom se otevřely kostelní dveře a ven vyšel Mike. Vypadal pohuble, pomalu se šoural k autu a nakonec něco usilovně hledal v kufru. Byl hledáním tak zaujatý, že si nevšiml Roba, který pořád seděl v autě. Nevěděl jestli má vystoupit, nebo radši zůstat sedět. Ale než si to rozmyslel, osud rozhodl za něj. Mike zvedl hlavu a podíval se přímo na něj. Chvíli si hleděli do očí, než Mike rychle zabouchl kufr a vběhl do kostela. Dveře se za ním s rachotem zabouchly. Když se Rob trochu vzpamatoval, vystoupil a šel ke dveřím. Pokusil se je otevřít, ale starý zámek ho nepustil dál. Ještě to párkrát zkusil, ale zámek ho dál odmítal pustit dovnitř. Nakonec snahu dostat se dál vzdal. Pomalu došel k autu a otevřel dveře. Ještě se otočil a prohlédl si kostel. Vypadal mrtvě, kromě stínu, který se mihl za oknem. Nasedl a zabouchl za sebou dveře. Váhal, ale nakonec dupl na plyn a rozjel se k hotelu.
Když zastavil u hotelu, rychle vyběhl nahoru a otevřel dveře pokoje. Na první pohled pokoj vypadal prázdný. Rob už chtěl odejít, ale vtom si všiml deky na posteli, pod kterou evidentně něco leželo. Došel až k ní a strhl ji. Pod ní spal Chester a očividně ho Robův příchod absolutně nezajímal. ,,Chazzi!" vyjekl Rob a silně s ním zatřásl. Chester něco nesrozumitelného zamumlal a začal poslepu hledat deku. ,,No tak, vstávej" zopakoval Rob, popadl ho za ruku a začal tahat z postele. ,,Co je?!" zahuhlal Chester a promnul si oči. ,,Našel sem něco, co by tě mohlo zajímat" řekl Rob a sedl si na kraj postele. ,,A to?" zeptal se Chester a sedl si. ,,Našel jsem Mikea!". ,,Cože?". Zdálo se, že tohle probralo Chestera dokonale. ,,Jo, vím kde teď...ehm..bydlí". Ta posledni slova řekl tónem, že tomu sám nevěří. ,,Kde to je?" vyzvídal Chester. ,,V jednom starym kostele za městem. Jel sem okolo, zastavil tam, ani nevím proč. A když sem chtěl odjet, vylezl ven Mike. Byl to on!" dodal když viděl Chesterův nedůvěřivý výraz. ,,Dobře. Já....zajedu se tam podívat. Jen tak to obhlídnout, třeba to ani nebyl on" zamumlal skepticky. Rob přikývl a odešel do koupelny. Chester počkal, a jakmile se za ním zavřely dveře, vyskočil z postele. Popadl klíčky, co ležely na stole a seběhl rychle dolů. Nastartoval, rozjel se, nemyslel na nic víc, než najít to místo, najít Mikea.
Ke kostelu dojel nečekaně rychle. Přestože tudy nikdy nejel, jakoby cestu znal nazpaměť. Rychle zaparkoval, vystoupil a došel k bráně. Chvíli zaváhal. Přestože chtěl Mikea vidět, snad i víc než vidět, bál se. Ale čeho? Jeho reakce? Zloby? Nebo něčeho úplně jiného? Ještě mohl couvnout, Zvělo to šíleně, ale měl závazek. A ted´ se ho mohl vzdát, odjet zpátky do LA a začít znovu. Jakmile mu naplno došlo, na co pomyslel, hned to vyhnal z hlavy. On Mikea přeci nechtěl opustit, ztratit ho a nechat někde být, dělat jakože vše skončilo a ani mu to neříct. Nadechl se a vzal za starou kliku. Dveře se se skřípotem otevřely. Vešel dovnitř, plný strachu a nadějí.
,,Je tu někdo?" zahulákal Joe do pokoje. ,,Jo" ozvala se tlumená odpověď z kuchyně. Vešli i ostatní kluci a posadili se na postele. ,,Kde je Chester?". ,,Odjel...něco si vyřídit" řekl Rob a úspěšně předstíral, že něco píše na notebooku. Ve skutečnosti koukal pořád na jedno místo. Nechtěl ostatním říkat, kam Chester šel. Snad ze strachu, že když se vrátí sám, bez Mikea, nebude chtít přiznával, co se stalo. Už ho přeci jen nejáký pátek znal a věděl, že nerad přiznává prohry, hlavně ty, co nemohl sám ovlivnit.
Dveře se pomalu zabouchly a vše kolem včetně Chestera se ponořilo do tmy. Jen pár paprsků světla pronikalo škvírami mezi prkny v oknech. Šel pomalu, jakoby něco bylo okolo něj. Nedokázal popsat co, ale dostávalo se mu to pod kůži. Došel až k oltáři. Přejel rukou po chladném kameni, něco mu tohle místo připomínalo, ale netušil co. Tak se zamyslel, že si nevšiml Mikea, který k němu potichu přicházel. Až když ucítil jeho ruce na svých ramenou, cukl sebou. Chtěl se otočit, ale Mike ho k sobě pevně přitiskl a nenechal ho. Z ramenou jeho ruce klouzaly níž a on ucítil znamé mrazení, které mu proběhlo tělem. Bezděčně zaklonil hlavu a nevědomky obnažil Mikeovi svůj krk. Uvědomil si to vzápětí, jakmile na něm ucítil jeho jazyk. ,,Nech toho" vyhrkl, ale Mike si ho k sobě ještě pevnějc přitiskl ,,Kvůli tomuhle si sem přeci přišel" zašeptal mu do ucha. Chester se trochu zarazil. Znělo to chladně, ne chladně ne. Nedokázal to popsat, ale jakmile Mike pokračoval s polibky, přestal nad čímkoliv přemýšlet. Oddal se plně té vášni, která byla znásobena odloučením, které oba byli nuceni vytrpět. Netušil jak, vše se sehrálo tak rychle. Kusy oblečení padaly na zem, jejich těla se navzájem dotýkala, jeden prozkoumával druhého. Když poprvé uviděl oltář, cítil chlad, ale když ho na něj začal Mike pokládat, cítil vzrušení. Vzrušení a touhu, touhu zažít něco nového, zakázaného, ale přesto tak žádaného. Čím dál víc mu docházelo, že tohle celou dobu chtěl. Snad to i tušil, jakmile vešel do kostela. Bylo to snad to, co cítil všude po těle? Chtíč opět mít Mikea u sebe, cítit jeho horkou hebkou kůži pod svými prsty, ochutnat jeho žádostivé rty? Pocity se v něm střídaly neuvěřitelnou rychlostí. Nedokázal na nic myslet, připadalo mu, že ho nemůže nic přimět vrátit se do reality. Ale bolest, kterou náhle ucítil na krku, ho do reality přímo mrštila. ,, Auu!" sykl Chester a nadzvedl se. Mike pomalu zvedl hlavu ,,Copak? Bolel kousanec?". ,,To bych řekl že to bolelo! A vůbec, co.." dál nic neřekl, protože Mikeův vášnivý polibek ho dokonale umlčel. Opět si lehl a ponořil se do nekonečného prostoru vášně a slasti.
Uplynul celý den a nezadržitelně se blížila noc. Kluci se pomalu chystali do postelí, jen Rob otálel. Podvědomně pořád čekal, kdy se Chester vrátí, a když se občas podíval na ostatní, i oni někdy pohledem zabloudili ke dveřím. Ale příprava ke spaní nešla protahovat do nekonečna. Nakonec si stejně všichni lehli, popřáli si dobrou noc a Brad zhasl světlo. Pokoj se ponořil do tmy. Postupně všichni usnuli. Snad kromě Roba, který pořád nemohl usnout. Převaloval se, naslouchal nočnímu tichu a oddychovaání kluků vedle něj. Ale snová víla si přišla i pro něj a Robovi se pomalu zavřely oči pod tíhou snů.
Leželi vedle sebe, odpočívali. Chester měl položenou hlavu na Mikeově hrudi a pomalu ho hladil po rameni. Sám ležel v jeho obětí, oba přikrytí dekou. Čas se pro ně v tu chvíli zastavil. Ani jednoho netrápily všední starosti, vychutnávali si blízkost toho druhého dosytosti. ,,Co bude dál?" zeptal se Mike potichu. ,,Nevím....vrátíš se?". ,,Já...nevím. Nechci, aby si kluci mysleli, že je beru jako poslední možnost". Chester se pousmál ,,Nesmyl. Chtějí tě zpátky, já tě chci zpátky" dodal. Mike se trochu ušklíbl ,,Jen jestli mě nemáš jen do postele". ,,Teď si mě odhalil!" rozesmál se Chester ,,Ne fakt, vrať se. Bez tebe neodjedu a beze mě snad neodjedou ani oni. Máme druhou šanci, a podle me je škoda ji nevyužít". ,,Ty se chceš vrátit, co? Chtěl si to celou tu dobu, co jsme se navzájem odcizovali....". ,,Upřímně? Chci, ale nechci o tebe přijít. Nepočítal jsem s tím, jaký to bude, jen my dva. celý život sem byl zvyklej na něco jinýho, asi mě ta změna zaskočila. Ale měl sem ti to říct, ne před tím utíkat, promiň". ,,Ne, to ty promiň. Něco sem naplánoval, neohlížel sem se ani na tebe, ani na kluky. Prakticky můžu za rozpad skupiny..". ,,Pokud jde o skupinu, teď to můžeš napravit. Pokud jde o kluky, už ti dávno odpustili. A pokud jde o mě..." nic neřekl, jen Mikea políbil. ,,Mám to brát jako odpoveď?" mrkl po chvíli Mike. ,,Třeba, ber to jak chceš" usmál se Chester a podíval se na hodinky ,Bože, už je ráno". ,,No jo, fakt" přikývl Mike když se podíval na svoje hodinky ,,Měl bys už jít, než tě začnou kluci schánět. A navíc, pokud vím, dneska vám končí dovolená". ,,A kdy zajedem k nám? Vrátit dům a sbalit ti věci?". ,,Myslíš, že pojedu taky?" zeptal se Mike váhavě. Ale při pohledu do jeho očí bylo jasné, jak se rozhodl. ,,Vím, že jedeš ty pacholku" řekl Chester se smíchem, slezl dolů a začal sbírat ze země svoje věci.
Po pár hodinách byl dům vrácený majiteli, oba poděkovali za pronájem, Mike si sbalil věci a oba zamířili do hotelu. Kluci zrovna snídali, když Mike s Chesterem slavnostně rozrazili dveře pokoje. Jakmile je uviděli, Joe se zakuckal kouskem chleba a Phoenix leknutím vylil hrnek kávy, který si nalil. ,,Jsme tu" zahalekal Chester a Mike hodil svou tašku na zem. ,,Mikeu" vyjekl Rob a popadl ho kolem krku ,,Kde ses ty pitomče toulal!" Všichni se vítali že absolutně zapoměli na snídani, která stydla na stole.
Ještě ten den se vydali na letiště koupit letenky na další den. Naposledy si prošli město, povídali si o všem možném. Nakonec sbalili tašky a šli spát.
Ráno bylo trochu hektické. Brad scháněl nabíječku na mobil, Joe zase sluchátka, ani Rob neměl vše. Prohledával pokoj s tím, že se mu buď vypařil mobil, nebo se nabil, vyrostly mu nožičky a z uspořené energie se vydal na procházku. Ale po hodinovém hledání se vše našlo a mohli se vydat na letiště. Tam už vše probíhalo bez problémů. Na letišti nebylo moc lidí, odbavení proběhlo vcelku rychle. Za hodinku už seděli v letdle a mířili domů.
Na konci uličky seděl Mike s Chesterem. Oba se šťastně drželi za ruce a spokojeně odpočívali. Ani jeden sice nevěděl, co se bude dít dál ale věděli, že ve dvou překonají vše, co jim osud postaví do cesty.
